Raúl Castro – tolerovaný diktátor

pondělí 1. prosinec 2014 16:30

Raúl Castro Ruz
Web Photo

Je zvláštní, že ačkoli jsou útěky lidí z Kuby jedním z nejvážnějších sociálních problémů, ve sdělovacích prostředcích se o nich téměř nemluví. Týden co týden se desítkám Kubánců podaří vycestovat po moři, často na primitivních plavidlech a za podmínek, které ani v nejmenším nezaručují, že doplují do cíle.

Stále více lidí volí tento způsob útěku, který se nyní za stejně nejistých podmínek podniká na větší vzdálenosti, což drasticky zvýšilo počet obětí a pohřešovaných. Dostat se z Kuby do USA už není tak snadné jako před schválením nového imigračního zákona, podle kterého dostanou povolení k pobytu pouze uprchlíci, jimž se podaří dostat až na pevninu. Kvůli těmto překážkám lidé raději zkouší štěstí u pobřeží Panamy, Nikaraguy, Hondurasu nebo Mexika, odkud pak chtějí dosáhnout hranic Spojených států po souši, zaplatit převaděče a využít možnosti získat zelenou kartu podle zákona o kubánském vyrovnání (Cuban Adjustment Act).

Neubývá ani odchodů osobností kulturního života, sportovců a zdravotníků. Ti jsou obvykle při svém útěku úspěšní, pokud jim jejich plány nepřekazí některý z agentů tajné policie, kteří bývají součástí delegace.

V mezinárodním tisku se zapomíná také na represivní opatření. Na stránkách novin se nedočtete, co se ve vězeních děje s politickými vězni, jak jsou lidé podněcováni k veřejným útokům spojeným s vandalismem, jak skupiny napojené na policii zasahují proti aktivitám na ochranu lidských práv ani o dalších věcech, které ukazují, s jakou svévolí režim jedná.

Toto nevyvážené informování veřejnosti nahrává Raúlovi Castrovi a režimu, který zosobňuje. Z analýzy situace vychází najevo, že existuje mezinárodní projekt, jehož cílem je legitimizovat status quo, který by se v těžko předvídatelném časovém horizontu mohl vyvíjet směrem k méně autoritářské formě vlády.

Přijetí totalitní Kuby do regionálních i mezinárodních institucí bez významnějších ústupků posiluje podezření, že se počítá s tím, že ve střednědobém horizontu Kuba adoptuje model podobný čínskému, pouze upravený tak, aby fungoval v podmínkách karibského ostrova. Zahraniční média akreditovaná v Havaně ve svých zprávách a analýzách zdůrazňují potřebu jednostranného zrušení embarga a zaujímají známou strategii příliš se nezaměřovat na kontroverzní témata, čímž podporují politiku, která vytváří prostor pro pochybnosti.

Z tohoto vývoje vychází najevo, že jakákoli známka toho, že by na Kubě za vlády současného prezidenta mohlo dojít k vytvoření demokratického systému, je falešná. I kdyby se vlády ujal některý z Castrových potenciálních následovníků, ať už Miguel Díaz-Canel nebo José Ramón Machado Ventura, šance na politickou pluralitu a úplné dodržování základních práv bude nadále pochybná.

Zatímco se čeká na rozuzlení, které může spočívat v různých formách zajištění kontinuity, pokračují staré pořádky se všemi svými důsledky podporované politicko-mediální klikou. Raúl Castro se vlastně nemá čeho bát. Jeho kredit snesitelného diktátora den ode dne roste.

Jorge Olivera

Ing. L. Balvín - SokratesDemagogie o zlé Kubě a dobrých USA překonává Hitlerovce13:488.1.2015 13:48:49
P..............Jo jo,12:246.12.2014 12:24:53

Počet příspěvků: 2, poslední 8.1.2015 13:48:49 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jorge Olivera

Jorge Olivera

Dění na Kubě z pohledu básníka disidenta.

Básník, spisovatel a novinář jeden z vězňů takzvaného Černého jara 2003, kdy byl odsouzen na 18 let. Dnes v podmínce, ale do doby než vyprší nesmí z ostrova odjet a zase se vrátit. Opakovaně pozván přednášet na Harvardovu univerzitu. Zakládající člen PEN Klubu na Kubě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy